Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Historie > Historie Újezdu

Historie Újezdu

katastrální (1238 ha) a politická obec jv. (4 km) od Uničova.

Ves vznikla, jak název a půdorys svědčí, pozdní slovanskou kolonisací, nejspíš ze střediska šternberského někdy v polovici XIII. stol., a měla r. 1296 již vlastni faru. Syn Zdislava ze Šternberka Štěpán (zemřel 1357) založil r. 1339 v předměstí šternberském špitál chudých a nadal jej dvorem, mlýnem a platem ve vsi Újezdě, ale když syn jeho, biskup Vojtěch ze Šternberka, založil r. 1371 klášter augustiniánský, byl špitál i toto nadání r. 1376 spojeno s klášterem. Páni ze Šternberka a jejich nástupci páni z Kravař rádi zapisovali menší zboží různým osobám o rod zasloužilým i vdovám věno na dvorcích újezdských, jak svědčí vklady z let 1307, 1409, 1412, 1417, 1418. Tak vznikly manské nebo svobodné dvory Barše z Čehovic a Václava z Udrlic před válkou husitskou, ba v listině z r. 1380, kdy Petr ze Šternberka chtěl prodati Újezd, ale bez kostelního podací, klášteru lanškrounskému, uvádí se tam výslovně dvůr manský jakéhosi Ješka Klepaře. Ježto Šternberští i Kravařští na Šternberce byli protivníci husitů, můžeme si asi domysliti, jak se jejich manům v čas války dařilo, zejména tehdáž, kdy Prokop r. 1430 se zmocnil hradu šternberského.

Za dob odboje stavovského drželi tyto svobodné dvory protestanští úředníci šternberští; ale po nešťastné bitvě na Bílé Hoře byly dvory rozparcelovány a část těchto pozemků byla dána k farnímu obročí, část určena zdejší škole.

Pokud paměti písemné sahají, patřil Újezd vždycky k panství šternberskému a musil značně přispívati k rozkvětu nově založeného města Štemberka. R. 1409 dostal Šternberk městské právo olomoucké a k soudu přidán i Újezd. Aby nové město rychle zkvétalo, bylo okolním obcím: Újezdu, Hnojicím atd. nařízeno, aby piva, masa i sukna nekupovali jinde, leč ve Šternberce.

Později domohly se obce Újezd, Brníčko, Pňovice, Žerotín a Želechovice svobodného výčepu piva a vína, ale po bitvě bělohorské vévodové münsterberští Jindřich Václav a Karel Bedřich to r. 1624 zakázali ve prospěch města Šternberka. Vévodové münsterberští, potomci krále Jiřího z Poděbrad, nebyli zlou vrchností, jak svědčí četně zachované obdarovací listiny želechovské a jiných panských vsí. Jistotně, že i v Újezdě měli některé obdarovací spisy, ale poněmčením obce v XVIII. století přišly nazmar. Zachoval se jen opis privilegií udělených vsi Újezdu ze dne 18. října 1591 na různé svobody a zvláštní vesnickou pečet s kosou a votkou ve štítě a českýrn nápisem : "Peczeth diediny Augezda k Sternberku naleziegiczi".

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Za doby 30 leté války trpěl Újezd mnoho vpádem Mansfeldským r. 1626, jak vysvítá z výpovědí svědků před hrdelním soudern ve Šternberce; ještě hůře byIo r. 1642, když Švédové obsadili Uničov.

R. 1667 bylo ve vsi ze 82 usedlých pouze 19 Němců; ostatní Češi. R. 1678 ze 74 usedlých s 2430 m. polí a 9 nově usedlých s 238 m. polí jmenovali se také: Štefan Gócz, Pavel Chmelat, Beneš Vávra Vavruš, Jiři Zápurka, Hanuš Valauch dř Jakub Holík {nebo Holler), Matěj Jurků, Barl Jurků, Martin Hanl dř. Barl Vašíčka, Martin Střicha, Šalomoun Dubský , Adam Dvorský , Matěj Kuřín, Ondřej Pomer dř. Jan Španák, Jan Číška dř. Marina Kučerova, Jakub Jurků, Jakub Duška, Pavel Paterka, Kristián Suchánek; pustiny r. 1676 osazené sluly: Valouchova, Pejkalova, Hladkého, Andělíka, Laučova, Pluškova. Do r. 1749 udržely se na svých domech rodiny: Chmelařova, Gabrielova, Götzova, Zápurkova, Jurkova, Bernardtova, Sponerova; tehdy patřilo poddaným 24151/2 m. polí, 611/4 m. zahrad, 368 m. úhoru, luk pod 62 1/ 4 v .sena, obci 18 m. poli, 6 m. úhoru, 167 3/8 m. pustin. R. 1793 bylo 120 domů, 983 obyv.; r. 1839: 167 domů, 1218 obyv., r. 1900: 206 domů, 1373 něm. a katol, obyv. Jak sčítání lidu bylo špatně prováděno, lze poznati z toho, že, ač nebylo Čecha ve vsi do české školy r. 1919 bylo hned zapsáno 19 čes. dětí. Vyučuje se v domě rolníka Fr. Tuky č.8. Obcí protéká potok z pramene v horách zvaný "Teplice". Podél potoka (směrem od severu k jihu) leží osada půl hodiny dlouhá a tvoří jedinou ulici. Ve střední a dolní části byly později nastavěny domky na návsi. Domy nestojí těsně vedle sebe a jsou většinou štítem obráceny do ulice. Před domky bývají ještě zahrádky. Obyvatelé jsou rolníci; obecních pozemků i poplatných je přes 52 jiter.

Farní kostel sv. Jana Křtitele stál v Újezdě již r. 1296 pod patronátem pánů šternberských ; r .1516 byl konsekrován asi po nějaké novostavbě nebo opravě. Po roce 1550 připustil Václav Berka z Dubé, ač katolík, kněze protestantského jménem Jana, který hned r. 1554 žaloval lidi z Rybníčka, že mu nechtějí dávati farní desátek; také biskup olomoucký domlouval r. 1557 Václavovi z Dubé, aby netrpěl kněze bez řádného svěcení na faře újezdské. Taktéž r. 1580 vytýkal biskup Stanislav Pavlovský vévodovi münsterberskému, že se odvážil do katolického Újezda dosazovati protestantské kněze. Nevyřídil však ničeho. Farníci byli po krátkém čase pro reformaci získáni a vévoda jim po r. 1585 vystavěl nový kostel, jehož věž bez krytu jako v Šumvaldě a Medlově dosud stoji. O době, kdy byla vystavěna, dává návod kamenná deska, zazděná v průčelní zdi. Jsou na ní 3 erby. Uprostřed je erb vévodů z Můnsterberka-Olešnice. Druhý erb vlevo od pozorovatele je pánů Berků z Dubé a Lipého. Třetí erb vpravo je vévodů z Břehu rodu piastovského, z kterého pocházela druhá manželka Karla II. z Münsterherka. Eliška Magdalena, dcera Jiřiho vévody z Břehu, s niž byl oddán r. 1585.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Bohužel stal se právě tento erb zalíčením nezřetelným i zdá se však, že jest rozdělený ve 4 pole, z nichž 1. a 4. jest kostkováno i v 2. a 3. jest orlice. Praví se, že podobný erbovní kámen jest zazděn nad branou zámku olešnického v Pruském Slezsku, kde rok i stavitel vévoda Karel II. je výslovně udán. Z farářů luterských známe podle jména jen tři. R. 1611 dne 3. května byl v Litovlí oddán farář újezdský Kutler (Cutlerius) s Annou, dcerou protestantského faráře paseckého Daniela Kranicha, od Melchiora Moudrého, tehdy faráře mladějovského. Týž Melichar Moudrý se pak stal farářem v Újezdě a kázal dne 12. května 1619 při vpádu stavovské revolučni komise po prvé protestantsky v uničovském kostele. Moudrý udržel se ještě některý čas na újezdské faře (do r. 1624). V březnu r. 1621 konal se křest dítka uničovského prot. faráře, při němž byl kmotrem "kněz Melichar, správce cirkve oujezdské". Brzy po roce 1624 obnovili augustiniáni šternb. duchovní katol. správu, od r. 1666 pak světští kněží. Nynější kostel barokový pochází s počátku XVII. stol. a presbytář byl vystavěn roku 1722, jak letopočet vytesaný nad vchodem do sakristie svědčí a loď chrámová asi r. 1733. Ve far. archivě chová se dosud listina nadepsaná "Materialverzeichniss" ze dne 11. března 1732 k novostavbě kostela, kterou kníže Josef z Lichtenštejna dne 22. března r. 1732 potvrdil. Stavělo se 2 nebo 3 léta. Podle jiného nápisu a letopočtu byla pobočni Mariánská kaple postavena r. 1858. R. 1889 kostel opraven za faráře Fr. Mikuláše.

Far. matriky začínají r. 1653 i jsou psány česky - r. 1657, pak němčinou českými slovy promichanou. Ke konci století XVII. psaly se latinsky, pak zase německy (do r. 1715). Živel český byl v télo dohě nejsilnější v Rybníčku i Újezd a Brníčko byly tehdáž již národnoslně smíšenými osadami. Želechovice zůstaly vždy českými.

Od r. 1715-1784 byly psány latinsky opět. Pro Želechovice piší se matriky křestní a oddavkové česky od r. 1869, úmrtní od r. 1870. Nejvíce protestantů (luteránů) bylo ještě r. 1662 v Újezdě a Brníčku, nejméně v českých osadách v Želechovicích a v Rybníčku. Na věži byly před válkou 4 zvony z 18. stol.

Nejdéle v Újezdě působil farář Př. Mikuláš, rodák ze Střelic, v Újezdě na odpočinku, jenž zemřel r. 1914. Pamětní kniha farní byla založena teprv na konci minulého století. R. 1672 a 1690 měla fara újezdská 2 1/4 lánu pole, 1 louku na 2 fůry sena, na desátcích 166 měřic žita a tolikéž ovsa, 19 zl. na sýr a od obce Rybníčku něco peněz; nyní udává se výměra farních pozemků přes 41 ha a zádušního jmění jest přes 24.000 K. Budova farní pochází z XVIII. století. Pomník svatojánský nese letopočet 1718. Přifařeny: Rybníček a Želechovice.

Škola byla v Újezdě odedávna. V křestní matrice uvádí se "rektor" Mikuláš Fr. Werner r. 1655. R. 1690 měl učitel 1/4 lán pole k užívání a od přifařených obcí 19 zl. ročně platu. Vyučovací řeč byla většinou již tehdáž německá. Nynější škola německá je od r. 1890 4 třídní; česká škola od r. 1919 je 1 třídní. Nejdéle zde působili: Ignác Žák až do r. 1875, Štěpán Vedra z. Litovle od r. 1893. V místě je parní mlékárna (1899), poštovní úřad od r. 1893, záložna od r. 1871, elektrické osvětlení z mohelnické centrály od r. 1913, 3 mlátící družstva se 3 parn. mlátičkami a 1 motorem elektrickým. Zpěvácký spolek od r. 1865 a hasičký od r. 1886. Jména tratí: Überschaar, Anger, in Dvorsken Klerkern, Kieferplan, Klutsch (Kluč), Granitz (Hranice). Pozemky u černého přikopu byly r. 1913 odvodněny. Na polní trati "Gemeindeangerg" našli kamenné kladivo, které bylo darováno do Vídně, a jakýsi nástroj kamenný velikosti rouble na obou koncích do hrotu shlazeného, uprostřed s jednou rovnou plochou ze dřeva úplné zkamenělého; byl darován kniž. Lichtenštejnovi. Staří lidé vypravují, že při vyhazování příkopů přišli na kosti obrovského zvířete, které jsou prý dosud tam zakopány. České názvy tratí: Dědictví, Časy, Jezero, Boří, Pečetište, Kotva, Ovčiny, u Topolů. Souběžně s místním potokem vede okresní silnice Paseka - Šternberk. Kromě této jde silnice do Unčova. Újezd působí dojmem zámožné a výstavné vesnice. Obyvatelstvo zabývá se výhradně polním hospodářstvím a chovem dobytka. Obvyklých něm. spolků hospodářskych a nacionálních ovšem jest dosti. R. 1918 byla zde zřízena četnická stanice.

zpět na Historie

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3